TEST Mazda 2 Hybrid: Nový prcek ve starém hybridním kabátu

Mazda chtěla začít prodávat full hybridní Dvojku, ale nechtěla pro ni sama vyvíjet techniku. Jak tedy výsledku docílila a jaká Mazda 2 Hybrid je? V zasněženém týdenním testu jsem se jí podíval na zoubek.

To auto mi je povědomé

Také vám přijde, že jste tohle auto už někdy viděli, i když je Mazda 2 Hybrid v nové generaci na trhu jen velmi krátce? Vůbec se vám nedivím, neboť úplně stejné tvary nosí již od roku 2020 Toyota Yaris. Mazda pro „Dvojku“ od Toyotího prcka převzala kompletní design i hybridní techniku. Pokud byste se ale podívali například do konfigurátoru Mazdy, viděli byste tam tuto ToyoMazdu hned vedle Dvojky původního designu. Ta nabízí pouze benzínové motory maximálně v mild hybridní formě, kdežto mnou testovaná je full hybrid.

Když jsme si v tom guláši udělali pořádek, jak tedy tato Mazda 2 Hybrid vypadá? S touto generací se Toyota (buďme k sobě upřímní) opravdu vyšvihla. Nafouklé blatníky dodávají Dvojce správně naštvaný vzhled, aniž by to bylo přehnaně komiksové. V bílé metalíze, které po umytí božsky září, suprově vynikne ta rozevřená černá „tlama“, která na vás kouká vepředu. Nemyslím si, že by to bylo přehnané, svůj velký podíl na tom má podle mě její členitost s plnou přepážkou na poznávací značku a jelikož to nepřehnali s chromem (ehm Lexus ehm), celek působí vážně moc dobře. Při tří čtvrtečním pohledu zezadu hezky vyniknou nafouknuté blatníky, které ještě zvýrazňuje prolis jdoucí od zadních světel. Celé to skvěle doplňuje černý pás na kufru a na nárazníku. Mít dvojitou koncovku výfuku, z fleku by to mohl být baby hot hatch. Opravdu klobouk dolů, že se podařilo takový design nahodit na necelé čtyři metry dlouhé auto, aniž by to nebyl úplný patos.

Dvojité překvapení v interiéru

Uvnitř samozřejmě pokračuje Toyota a pouze logo Mazdy vás přesvědčí o opaku. Co to znamená? Vzhledem se vymyká ostatním modelům značky, které mají svůj osobitý styl. Naštěstí se v dárcovské značce zamysleli a pokusili se posunout úroveň interiéru do současnosti. Toyota se uvnitř svých aut vždy tak nějak držela o krok za ostatními a i nové modely mi už přišly zastaralé. Ještě jsou takové náznaky vidět, ale není to už tak hrozné.

To, že je interiér Mazdy 2 Hybrid z tvrdých plastů, by nemělo nikoho překvapit a urážet. Nezapomínejme , v jaké třídě se nacházíme.  Ukažte mi jiné obdobně malé auto, které je plné měkkých plastů či dřeva. Návrháři se ale snažili vnitřek trochu obzvláštnit, což je možné vidět třeba na materiálu v dveřních výplních, která mi na omak připomíná netkanou textilii na zazimování květin. S cenou také souvisí i věci jako například zvuk při zavření dveří. Ty při zabouchnutí vydávaly plechový zvuk, který by mě třeba v Mazdě 3 asi dost vadil, ale k tomuto prckovi mi tak nějak sedí. Když si sednu dovnitř a zavřu za sebou ty malé vrátka, všechno je na dosah ruky a ani ji nemusím moc natahovat. Ještě když potom vytočím motor, což už trochu předbíhám, tak ve mně Dvojka vyvolávala takové klukovské fajn „old school“ pocity.

No to jsem se trochu rozesnil, tak zpátky do reality. Když jsem dovnitř podíval poprvé, hned mě dostaly sedačky v kombinaci látky s umělou kůží, které skvěle vypadají a výborně drží mé přerostlé tělo. Vepředu je hezký volant s věncem ideálního průměru, který má horizontální ramena obsypaná příjemně působícími tlačítky pro ovládání dnes standardních funkcí, které čekáte. Čekat byste ale nemuseli adaptivní tempomat či head-up displej promítající na sklo. Za volantem ještě, kromě ošklivých podvolantových páček, najdeme dva budíčky ukazující využívaný výkon, zvolený směr převodovky, rychlost apod. Vtipný je ale malý displej mezi nimi, kam se snažili nacpat všechny informace o jízdě a nastavení auta. No dostali je tam všechny, působí to trochu jak poskládané kostičky v Tetrisu a text je kolikrát opravdu malinký, vše potřebné tam ale opravdu je. Pokud by vás lákal konvenčnější layout, musíte sáhnout po nižších výbavových stupních.

Uprostřed tak trochu zvláštně trčí hlavní displej infotainmentu, který Toyota používá v levnějších variantách Yarisu a obecně se jedná o starší systém. Těžko říct, proč si Mazda nevydupala tu nejlepší, možná to ale byl záměr, když přihlédnu k jejich averzi k dotykovým obrazovkám, kterou zde najdete. Tato je totiž alespoň obsypána zkratkovými tlačítky. Když se přenesete přes tento detail, najdete přinejlepším průměrný infotainment s naprosto příšerně archaickou grafikou. Naštěstí to zachraňuje drátové Android Auto, takže po úvodním prolezení systému se do něj už nemusíte dívat. To je také umožněné díky separátnímu panelu pro ovládání klima funkcí, který najdeme v dolní části. K němu nemám žádné výhrady, dvouzónová klima funguje, jak má. Pod ním ještě je možné nalézt přepínače vyhřívaných sedadel, které tam jak vzhledově tak pocitově absolutně nezapadají, a ještě o patro níže je plocha s bezdrátovou nabíječkou.

„Auto jsem si tak nějak oblékl“

Co se týče otázky prostoru, je to asi takové, jak byste mohli vzhledem k velikosti očekávat. Auto jsem si tak nějak oblékl, ale kupodivu jsem se uvnitř necítil nepříjemně stísněně. Sedačku jsem měl samozřejmě úplně dole vzadu a i tak to nebylo úplně ideální, koho by to ale překvapilo. Fajn je absence ostrých hran a přechodů v oblasti nohou i poměrně široké sedačky, zkrátka nic nikde netlačilo. Za řidičem to je už horší, tam je prostor tak pro nákupní tašku, nebo živou drobotinu. Pokud se vepředu uskromní, někdo se dozadu možná vejde, za odměnu by to ale nebylo. Zavazadlový prostor vzadu je taktéž odpovídající, nabídne oficiálních 286 litrů. Když jsem chtěl přepravit nové koště, do Dvojky se vešlo akorát napříč od zadního světla po spolujezdcovu sedačku. Je to prostě malý prďola, co byste chtěli?

 

Klasická japonská hybridní technika

Pod kapotou byste našli benzínový motor o objemu 1,5 litru s elektromotorem s permanentním magnetem, které spolupracují s bezestupňovou CVT převodovkou, jak je u aut dárců zvykem. Systém je zajímavé spojení nového a starého, protože ten „benzíňák“ je atmosférická tříválec s nepřímým vstřikováním. Něco takového v dnešních autech bez nějaké formy elektro berličky už nepotkáte. Při pohledu do technických specifikací mě ale zaujala jedna zvláštnost. Výkon samotného tříválce je 68 kW, elektromotoru 59 kW, ale celkový systémový výkon je jen 85 kW. Podobná písnička je i u točivého momentu, který známe pro celý systém (120 N.m) a pro samotný elektromotor (141 N.m). Nemusíte být zdatní v matematice, aby vám došlo, že tu něco nehraje. Čím bych si to vysvětlil? Pravděpodobně vykrýváním slabých míst spalovacího motoru a snahou o maximalizaci jízdy na elektřinu.

Teorie je hezká a důvody pro zmíněné hodnoty mohou být různé, co to ale reálně znamená? Baterka má malinkou kapacitu 0,7 kWh, což je pro porovnání ani ne procento z celkové kapacity větší baterie Škody Enyaq, a od toho se logicky všechno odvíjí. Jakmile se zahřeje spalovací motor, při zpomalování či stání se úplně vypíná. Při rozjezdech se Dvojka snaží držet v elektrickém režimu, moc dlouho jí to ale nevydrží. Elektromotor sice má docela dost sil a musí rozhýbat jen 1179 kilogramů plus cokoli, co naložíte, po pár chvílích se ale bez tříválce při rozjezdu neobejde. Nejdéle je možné jet elektricky při vyklidněném plahočení po městě, kdy plynový pedál jen tak lechtáte, abyste drželi krok. Tam by vás také mohl lákat převodovkový režim B. Toto písmenko v mnoha autech znamená automatické zpomalování pomocí elektromotoru, mé očekávání bylo ale velmi rychle posazeno zpátky na zem. Po puštění plynového pedálu baterka v Mazdě moc energie přijímat nechce a aby byla decelerace trochu výraznější, snaží se brzdit nastartovaným spalovacím motorem. Už to se mi samo o sobě z principu fungování moc nelíbilo, úplně to ale u mě zazdila nemožnost použití tempomatu v tomto režimu.

A jaké je to mimo město? Po minutí cedule s koncem obce a sešlápnutím pedálu se tříválec rozeřve jak podříznuté podsvinče, ale tak nějak mi to nevadilo, ba právě naopak. Ten malý „tříhrnek“ zní jak juniorský šestiválec a k již zmíněnému rošťáckému charakteru mi prostě seděl. Jako by mě celou dobu vybízel, ať mu pořádně šlápnu na krk. Pokud by někdo měl s Mazdou sportovnější ambice, mohla by vadit CVT převodovka, která má svůj specifický nepřirozený charakter. Když jsem s obdobným pohonem jel naposledy, vůbec se mi celkový projev nelíbil. Typické monotónní hučení při akceleraci mi bylo proti srsti, ale když se na to zpětně podívám, mohlo to být tím, že jsem v tu dobu pravidelně jezdil s autem s manuální převodovkou. Teď mám Focus s automatem, před Dvojkou jsem zase týden sedlal hybridní Renault Arkana a musím říct, že mi bezestupňová převodovka ani nevadila. Velký vliv na to může mít již zmíněný nakřáplý zvuk, který mi imponoval.

„Působí jako nasupěná čivava“

Když k motoru přidáme ještě rozměry a hmotnost, působí jako nasupěná čivava. Je to drobek, kterého leckdo přehlédne, umí se ale naštvat a vydupat si pozornost. Když se z pohodové jízdy přepnete do rychlejšího tempa, může Mazda 2 Hybrid zatáčkami lítat jak splašená a nijak se nevzpouzí, ba naopak. Není to sice žádná raketa na kolech a ze sandálů vás akcelerací nevyzuje, umí si ale dobře nabité tempo udržet. Pokud by byla rychlost příliš optimistická, jako každá konvenčnější předokolka vás pošle po tečně ze zákruty ven. Vzhledem k relativně muší váze toho ale zvládne víc, než byste do Dvojky řekli.

Ve své podstatě to ale, i když by vzhled mohl napovídat jinak, není žádný sportovní nástroj, je to především přibližovadlo do města a okolí, což splňuje perfektně. Pro tento účel je také příjemně naladěný podvozek, který v tandemu s šestnáctipalcovými koly dokáže vyfiltrovat ty největší díry a ani koleje jak vyjeté tak vlakové ho nijak zásadně nerozhodí. Jak to už ale u hybridů bývá, jízdě po dálnici by se měly spíše vyhýbat a Mazda 2 Hybrid v tomto není výjimkou. K této kratochvíli už nemotivuje velké množství hluku od obtékajícího vzduchu i od motoru, který dlouhodobě ve vyšších rychlostech už leze na nervy. Opět to ale berte v kontextu s třídou malých aut, takže to není nijak překvapivé. Také i vzhledem ke spotřebě je optimální cestovní rychlost maximálně 115 km/h.

 

Co na to spotřeba?

Při měření na mém testovacím okruhu spotřeby (excel se všemi auty zde) panovalo zimní počasí s teplotou na bodu mrazu a tomu odpovídaly podmínky na silnicích. Na výsledcích se krásně projevily vlastnosti hybridů. Ve městě byla nejnižší dosažená spotřeba úžasných 3,9 l/100 km, elektrická část se zde opravdu vyšvihla. Na okreskách se pro ni také našlo využití, takže do dálnice auto ukazovalo stále moc pěkných 4,1 litru. Do té doby to bylo fajn, pak to ale přišlo. Po ukončení testu za dálnicí už svítila v palubním počítači hodnota 5,0 l/100 km, což se pořád může zdát jako skvělé číslo, berte jej ale v poměru k hodnotě předchozí, která byla skoro o litr, tedy čtvrtinu nižší. Lítání dálničními rychlostmi tedy opravdu není účel, pro který by byla Dvojka stvořena.

Tak si to nějak shrneme

Udělala Mazda dobře, že přijala Yaris za svůj? Typický „Mazdista“ by mohl nad Dvojkou Hybrid ohrnovat nos, já ale k této japonské značce necítím jakoukoli náklonnost, takže mě to nijak srdce nedrásá. Autíčko je samo o sobě fajn, pokud byste jej používali pro účel, ke kterému bylo navrhováno, tedy poskakování po městě či v jeho okolí. Tam se ukazuje hybridní systém ve skvělém světle jak po stránce výkonu, tak spotřeby. Na druhou stranu je potřeba také přihlédnout na cenu, která rozhodně není nízká. V oficiálním konfigurátoru (22.1.2023) začíná na půl milionu korun a mnou testovaná našlapaná verze byla ještě o 150 tisíc dražší. To je už pořádná suma, obzvláště když přihlédneme ke klasické Dvojce, která i v mild hybridní formě s podobnou výbavou vyjde zase o 150 tisíc méně. Je to málo nebo hodně? To už nechám na vás.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

1. Když v autě změním hlasitost z mobilu puštěného YouTube videa při zapojeném Android auto, ihned se přepne na defaultní audio zdroj (například YouTube Music)
2. Vyhřívaný volant nemá hřející segmenty přesně v místě ideálního držení věnce
3. Velmi tvrdá středová loketní opěrka

3 věci, které mi už teď chybí

1. Hot hatch vzhled
2. Miniaturní velikost ve městě
3. Zvuk tříválce