Test Opel Corsa e GS 50 kWh: Elektřina v XS velikosti

Elektromobil je ideální volba pro courání po městě a okolo něj. Jaký je v tomto prostředí a mimo něj Opel Corsa e?

Drobná elegance

Do testu nám přistála elektrická Corsa ve variantě před faceliftem, která je mezi námi již od roku 2019. Její tvary jste tak již zajisté na silnicích zahlédli a i když nebyla zrovna elektrická, vlastně jste viděli i ji. Oproti benzínovým verzím se totiž liší pouze ve znáčku „e“ na kufru a B sloupcích a absenci koncovky výfuku. Testovaná Corsa oblékla krásnou bílou barvu s kontrastní černou střechou, která byla ještě českým zastoupením značky doplněna o obří logo Opelu. Trochu mi to připomnělo mé mládí s Need For Speed, ale přiznám se, vážně se mi to líbí. Celek působí příjemně elegantně, po sportovním designu tu i přes GS označení není ani památky. To ale není ku škodě, ne všechna auta musí působit jak naštvaní ratlíci.

LED podpis v předních světlech dodává lehce přimhouřený výraz, ty mimochodem mají Matrix technologii odstiňování okolní dopravy. Jednotlivé světelné segmenty jsou sice největší, které jsem kdy viděl, a mezi potkávací a dálkovou částí je viditelný tmavší pruh, ale stále je to mnohem lepší než „obyčejná hloupá“ světla. Navíc se podívejte, o jakou jde kategorii auta, v mini vozech je tato technologie velkou výjimkou. Na zádi zase zaujme mlhovka ve středu nárazníku a jeden dnes již hodně retro detail, klasická anténa na střeše místo žraločí ploutve. Jinak je Opel Corsa velice konvenční auto, vzhledově se držící relativně při zemi.

Nikoho neurazit

Interiér pokračuje v podobném rytmu jako vnějšek. Neurazí, ale ani nijak extra nenadchne. Tvarově nijak nevybočuje z řady a zvolená kombinace barev s materiály vás ze židle také nezvedne. Corsa míří na široké spektrum potencionálních zákazníků a asi málokoho vyloženě odradí. Bohužel tu je ale jeden neduh, který mají mnohé elektromobily společné. Jelikož konstrukčně vychází z malého auta, jehož cena začíná pod 400 tisíci korunami, interiér podle toho vypadá. Tvrdý plast střídá tvrdý plast, jen koženko-alcantarové sedačky GS verze vnitřek vylepšují.

Hardware i software tvoří mix ze Stellantis a Opel skladů. Volant je příjemně padnoucí i všechna tlačítka jsou OK, ale jak už bylo zmíněno, není to nic extra. Za to páčky za ním patří pocitově k těm levnějším a jejich standardní pozice je nezvykle vysoko, to je ale možné jen o zvyku. Řidičův displej má sice Opel grafiku, funkčně je ale totožný s tím, co najdete třeba v Citroenu ë-C4. Tedy zobrazí to nejpotřebnější, ale nic extra navíc. To samé se dá vlastně říci také o středové obrazovce, stejně jako u svých sourozenců je systém jednoduchý a bohužel trochu pomalejší. Je možné si přes kabel zrcadlit telefon, což asi bude dělat většina uživatelů. Potěší odseparované ovládání klimatizace, která je v Corse dvouzónová.

Trochu překvapivě není ve středu volič směru jízdy, který je ve všech konvenčních autech koncernu od mrňousů po dodávky, místo něj tu je páka, která je v luxusnější DS3 E-TENSE. Moc si na tento „luxusní“ doplněk nezvykejte, faceliftovaná verze se totiž zařadila zpět a dostala klasický přepínač. Okolo něj se bohužel vkradl černý piano plast se všemi svými nevýhodami jednoduchého opatlání a poškrábání. Mezi sedačkami jsou dva skromné držáky na pití a prohlubeň, která má pravděpodobně sloužit k odložení telefonu. Vzhledem k absenci bezdrátového zrcadlení telefonu to ale asi nebude pro tento účel příliš využívané.

Co se týče prostoru, vepředu je všude příjemně dost místa i pro přerostlou kreaturu, jako jsem já. Sedačka s elektrickou bederní opěrkou mě příjemně pojme, možná jen nezvykle rozměrný volant malinko omezuje stehna, ale není to nic zásadního. Abych se vepředu uvelebil, musím mít sedačku hodně vzadu. To běžně ničemu extra nevadí, v Corse jsem měl ale hodně daleko středový displej, až jsem se k němu musel trochu nepříjemně natahovat. No a samozřejmě další důsledek sedačky na dorazu je prostor na zadních sedačkách, za mě si totiž sedne tak zahradní trpaslík. S rozumněji nastaveným předním sedadlem se už dozadu někdo menší vměstná, celkově to je místo hlavně pro děti nebo nákupní tašky. Zavazadlový prostor nabídne pro malá auta běžných necelých 270 litrů. Zamrzí absence jakékoli přihrádky na nabíjecí kabely a přední kapota pod sebou také neukrývá úložný prostor, všechno se tak musí válet pospolu na jedné hromadě.

Malý čipera

Při pohledu na Stellantis elektromobily mě napadá parafráze známé věty o nabídce Fordu Model T: Můžete mít jakýkoliv elektromobil, pokud bude mít 50 kWh baterku a 100 kW elektromotor. U nejnovějších aut koncernu se toto pravidlo už trochu narušuje, původní Corsa se jej ale stále drží. Maximální nabíjecí výkon je 100 kW, což v praxi znamená skok z 10 na 80 procent kapacity za 26 minut. Skrze 11 kW palubní nabíječku to zvládne z prázdna do plna za 5 hodin, přes noc tak v pohodě nabijete, i když přijedete úplně vyšťaveni.

Z hlediska módů je zde koncernová klasika: Eco, Normal a Sport. Od očesaného výkonu, otupělého plynového pedálu a omezené klimatizaci v prvním případě po pravý opak v posledním. Dvě úrovně rekuperace, slabá a silnější, se přepínají tlačítkem B u voliče směru, opět ale není možné automaticky zastavit. Snad se to někdy naučí.

Nudnou část máme za sebou, jak Corsa e jede? V recenzi elektrické dodávky Vivaro e, která má totožný elektromotor, jsem si chvílemi stěžoval na lenost, tady je to pravý opak. Tohle autíčko je za všech okolností krásně svižné a asi nikdy si nebudete stěžovat na nedostatek zátahu. Tady je omezující faktor totiž něco jiného než elektromotor, a tím je přední náhon. Stačí cokoli jiného než hladký suchý asfalt a přední kola se velice rády protočí. Ono by to bylo i vtipné, když byste to záměrně vyvolávali, při nutnosti rychlého vyjetí ze křižovatky to už tak komické úplně není. Nehledě na opotřebení pneumatik, které vám místo děkovných dopisů budou posílat spíše trestní oznámení za zneužívání.

Za sucha to je ovšem příjemný ďáblík, malé rozměry a dostatečný výkon jej nečekaně pasují do role okreskového divocha, což rozhodně podporuje jeho podvozek. Ten je dostatečně tuhý pro omezení náklonů, ale dokáže odfiltrovat ostré nerovnosti, tedy pro držení tempa ideální kombinace. Sedačky vás ale v dovádění v zatáčkách úplně podporovat nebudou, jsou spíše pohodlného rázu.

Auto je jinak relativně tiché, trochu zvláštně je největší zdroj hluku ne okolní vítr, jak je u elektromobilů zvykem, ale odvalující se pneumatiky, respektive všechno, co pochází z podběhů. Ty jsou pravděpodobně příliš tenké, což asi uvědomíte třeba při dešti nebo nabrání prvního kamínku.

Mini auto, mini spotřeba?

Ne tak docela. Jako obvykle jsem Corsu vytáhl na okruh spotřeby, kde po městské a okreskové části auto hlásilo 16,3 kWh/100 km a 19,7 celkem. K tomu se sluší přidat, že test probíhal na vlhkých silnicích s teplotou na bodu mrazu, podmínky tedy nebyly zrovna ideální. I tak to ale ukazuje na ne příliš efektivní pohonný systém, rozhodně je co zlepšovat a přesně to má za cíl nová generace pohonu, dostupná v omlazeném modelu. Pro představu ještě přidám, že s naměřenou spotřebou a využitelnou kapacitou baterie 45 kWh vychází dojezd na 228 km. Po celém týdnu testování, kdy jsem jezdil tak nějak všude včetně šplhání do zasněžených Jizerek, jsem měl spotřebu 19,1 kWh/100 km, tedy o něco málo lepší než na okruhu.

Nemá to jednoduché

Opel Corsa e to nikdy neměla jednoduché. Ne že by to bylo špatné auto, jen v kontextu s cenou toho nabízí příliš málo. Co tím myslím? Verze po faceliftu nabízí dvě varianty, Edition a GS. První je hůře vybavená (např. menší displej infotainmentu či absence zadní kamery), ale především má stále stejný pohonný systém jako předchůdce a stojí 820 tisíc korun. Silnější a efektivnější elektromotor s malinko větší baterií a lepší výbavou má pouze GS varianta, kterou chcete. Ta ale stojí o 60 tisíc více, k tomu přihoďte 11 kW palubní nabíječku (základ je 7,4), vyhřívaná sedadla a jste na 920 tisících. To je za malou nákupní tašku prostě hodně, obzvláště když GS verze s benzínovým motorem začíná na 450 tisících. Co tím vším chci říct? Corsa e je fajn auto, ale nechtěl bych být v kůži jejich prodejců.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

1. Nepoužitelné automatické zatáčení adaptivního tempomatu
2. Hůře dosažitelná středová obrazovka
3. Lehce poškrábatelný piano plast v interiéru

3 věci, které mi už teď chybí

1. Plynulá změna rychlosti adaptivního tempomatu
2. Dynamické schopnosti na okresce
3. Černobílá kombinace laku s Opel polepem