Test Mitsubishi Colt HEV: Musíme si pomáhat
Spolupráce Francie s Japonskem opět nese ovoce, tentokrát v podobě Mitsubishi Colt, navíc s netypickým hybridním pohonem. Je to plod sladký či trpký? Pokusíme se na to přijít.
Neopisuj!
Nemá cenu chodit okolo horké kaše, nové Mitsubishi Colt je přeznačkovaný Renault Clio po faceliftu. To ale zároveň znamená fešácký malý hatchback, který rozhodně nezapadne. Pohybuje se na těžko dosažitelné hraně mezi sportovním vzhledem a elegancí a opravdu mu to moc sluší. Hodně tomu pomáhá líbivá červená metalíza, kontrastující s chromovanými a černými doplňky. Musím ale upozornit na černou střechu, ta v oficiální nabídce značky není a jedná se tak zřejmě o sólo akci českého zastoupení Mitsubishi.
A v čem že se Colt odlišil od svého francouzského sourozence? Konkrétně hybridní verze má na předních dveřích velký nápis „hybrid EV“, což mi pro „obyčejný“ full hybrid přijde trochu overkill. Na přídi má Dynamic shield, typický znak Mitsubishi, neboli dvě chromová véčka, ukazující na tři diamanty v logu uprostřed. Se znaky byly vůbec trochu problémy, kosočtverec Renaultu tvoří ideální tvar na schování parkovacích kamer, což pro Colt pochopitelně použít nejde. Vepředu to ještě šlo trochu zakamuflovat v černém laku, ale ta záď… To je opravdové neštěstí. Jak dnes praví trend, na kufru je velký chromovaný nápis MITSUBISHI. To ovšem neposkytuje příliš dobrý úkryt pro zpětnou kamerku, takže tam je plácnuta navíc. Působí to dost humpolácky, což je obrovská škoda na jinak velmi pěkném autě.
Forma a funkce v harmonii
Asi nikoho nepřekvapí, že interiér je také francouzský, což je jedině dobře. Interiéry nových Renaultů rozhodně patří mezi ty lepší a Clio, pardon Colt není výjimkou. Na poměry svoji třídy je hezký na pohled, dotyk i používání, což je bohužel docela vzácná trojkombinace. Je tedy pravda, že je trochu moc šedý, chtělo by to možná probarvit, aby měl větší šmrnc. Snaží se o to hokejka s LED osvětlením na středovém tunelu, ale i tak by to možná chtělo ještě trochu. Volba materiálů tedy není příliš vizuálně zajímavá, ale na dotek to je jiná písnička. Horní polovina palubní desky je z měkčeným plastů, střed zase připomíná měkkou gumu. Strany středového tunelu i výplně dveří jsou z příjemné koženky, takže nic nikde netlačí. Jen je tedy škoda tvrdých plastů na horní části dveří, při jízdě s loktem ven to bude časem tlačit.
Co se týče uživatelského rozhraní, pokud máte zkušenosti z posledních menších Renaultů, budete jako doma. Volant se dobře drží, tlačítka na něm dávají akorátní zpětnou vazbu, možná jen fixní páčka za volantem pro ovládání audia působí trochu zvláštně. Řidič se všechny potřebné informace dozví z displeje před sebou se čtyřmi možnostmi zobrazení, tím ale konfigurovatelnost v podstatě končí. Nemůžete si zobrazit mapu přes celou plochu či prohazovat jednotlivé segmenty, pouze je možné scrollovat standardními informačními položkami jako spotřeba, aktuální hudba atd.
Obrazovka uprostřed je takový automotive standard, nic extra ani v jednom směru. Systém je přiměřeně responzivní, někomu by ale mohla vadit regulace hlasitosti přes displej. Na druhou stranu potěší bezdrátové zrcadlení telefonu, což ani dnes není zdaleka samozřejmostí. O kousek níže se nacházejí klávesová tlačítka pro pár drobností, na které se hezky kouká i s nimi pracuje. Obdobná lištička je i vlevo od volantu, kde se úroveň podsvícení displejů a sklon předních světel ovládají klávesou pohybující se nahoru i dolu. Asi jste už pochopili, že se mi toto řešení opravdu líbilo.
Obdobné chvalozpěvy můžu pět i na ovládání klimatizace skrze „otočňáky“. Stříbrné orámování je na pohled i omak fajn a vnitřní displeje dodávají lehký punc exkluzivity. Mezi nimi jsou další přepínače klima funkcí, všechno je tak na dosah ruky. Je ale nutné se spokojit s jednozónovou klimatizací. O patro níže jsou dva USB-A konektory, 12V zásuvka a 3,5 mm audio Jack, pro každého něco. Mě osobně mrzí přítomnost velké páky voliče směru jízdy. Sice je potažena kůží, takže na dotyk je příjemnější, něco ve formě například otočného voliče jako u Fordů by bylo uživatelsky ještě lepší. Přeci jen když si zvyknete, že po vypnutí motoru se převodovka sama hodí do polohy P, najednou je naříkání Coltu na D polohu voliče trochu otravné. Já vím, first world problems.
Mezi sedačkami je šikovné místečko, vytvarované na přístupovou kartu ke Coltu, doby klíčů u Renault produktů již dávno skončily. A nebyla by to moje recenze, abych nezmínil držáky na nápoje. Ty mezi sedačkami jsou dostatečně velké na macaté láhve i menší kelímky, prostě ideál. Obdobný rozsah v lidském formě pojmou také sedačky. Kombinace látky s koženkou, doplněné bílým prošíváním, vypadá moc hezky a i se v nich dobře sedí. Jen je škoda absence bederní opěrky, ta mi na delší cestě trochu chyběla. Nastavení je sice komplet manuální, ale zase poskytuje široký rozsah, takže místo si najde úplně každý. Díky měkčeným dveřím a středovému tunelu nebude ani na stranách nic tlačit, vepředu to je zkrátka ideál.
Idylka ale nepokračuje směrem dozadu, tam je to s prostorem podstatně horší. Zadní sedačky uspokojí možná děti, se svými 195 cm se tam já nevejdu ani náhodou. A když už se tam vecpete, jinak zajímavá tmavá stropnice s kouřovými zadními okny, které se navíc v zadní části zmenšují, pocitově prostor ještě zmenšují. Potah je sice i tam v pěkné kombinaci koženky s látkou, ale jinak tam není nic zajímavého, ani loketní opěrka. Zkrátka zadní sedačky nejsou úplně místo, kam byste se hrnuli s přílišným entuziasmem. Zavazadlový prostor je také skromnější, nabídne 301 litrů. Tady si hybridní systém vybírá svou daň, s konvenčním pohonem totiž dostanete poctivějších 391 litrů. Pod podlahou se více místa také neschovává, ale především bude vadit obrovský schod, tvořený hranou zadního nárazníku. Po sklopení zadních sedaček získáte větších 979 litrů a pokud by to bylo stále málo, máme tu ještě tažné zařízení. To se umí samo vyklopit a dokonce i zaaretovat, to je v této třídě skutečná vychytávka. Navíc si v této disciplíně bere hybrid pár bodů zpět, neboť má z celé nabídky nejvyšší tažnou kapacitu, 680/900kg s ne/brzděným přívěsem.
Hybridní divočiny
Nikoho nepřekvapí, že se pod kapotou hybridní verze nachází technika Renaultu, kterou můžeme najít v dalších menších autech koncernu Renault/Mitsubishi/Nissan, takže jsme měli již několik možností k seznámení. Začíná to spalovacím motorem, konkrétně atmosférickým 1.6 litrový benzínovým čtyřválcem. Aby hybrid byl hybridem, máme zde je jeden, ale dokonce dva elektromotory. První je určený na pohon, umožňující jak čistě elektrickou jízdu, tak hybridní. Druhý slouží jako startér, synchronizér převodových stupňů automatické převodovky, suplující spojku, navíc pomáhá s přechody mezi prvním elektromotorem a benzínem a ještě k tomu zajišťuje rekuperaci. Energii ukládá do baterie o kapacitě 1,2 kWh pod podlahou kufru, která je zodpovědná za jeho menší velikost. A aby toho nebylo málo, převodovka, která to celé pojí dohromady, má jen čtyři stupně pro benzínový motor a dva pro elektromotor. Když to spojíme dohromady, vydá to na 15 kombinací, řídící mozek auta se tak rozhodně nenudí.
Celý tento komplet ze sebe vypotí 105 kW (143 koní), což je na 1 360 kg fajnové číslo. Točivý moment už musíme rozdělit po motorech, hodnotu kompletu Mitsubishi neuvádí. Atmosférický „šestnáctistovka“ ze sebe vydoluje menších 148 N.m, elektromotor už zajímavějších 205 N.m. A je to právě tento elektrický krouťák, který Coltu ve městě dodává úžasnou hbitost. V nízkých rychlostech výrazně preferuje jízdu na elektřinu a je to jedině dobře. I při výraznějším sešlápnutí plynu vystřelí jako elektromobil a při zpomalování si zase bere energii zpět silnou rekuperací. Jednou za čas nastartuje spalovací motor a vytočí jej do vyšších otáček, aby co nejrychleji a nejúčinněji nabil baterii. To pomáhá celkové spotřebě benzínu, ale výrazně rozbije ticho v kabině. Atmosférický motor se totiž nebojí ozvat, když mu jeho hrdla netlumí žádné turbo.
Na výjezdu z obce už je slyšet vždy, ve vyšších rychlostech je efektivnější zapojení obou pohonů a jde jim to velice dobře. Brzdou provozu rozhodně nebudete a pokud elektronický mozek Coltu nachytáte na švestkách, prvotní (a ne úplně skromné) pošťouchnutí poskytne elektromotor a vzápětí se přidá spalovací strojovna. Pokud ale jedete na pohodu, je akcelerace nádherně plynulá. Je tu ovšem jedna drobnost, nejvíce rozpoznatelná při zpomalování do obce. Tehdy převodovka elektromotoru podřazuje, což přináší drobné škubnutí. Vzhledem k absenci zvukového doprovodu je to působí zvláštně, ale časem si zvyknete.
Ani s nájezdem na dálnici nemá problém, Colt má i tam dost síly. Hybridní systém zde už ale moc nepomůže, pokud tedy jedete na horní hranici rychlostního limitu. Když se zpomalí na cca 115 km/h, systém cykluje mezi nabíjením baterie a následnou jízdou na elektřinu. Nižší rychlost obecně není úplně špatná, má totiž úžasný vliv na hlučnost v kabině. Ve 130 km/h je slyšet tak nějak všechno a za chvíli by to mohlo být otravné, po zpomalení se ale hluk hezky upozadí a hned poskytne pohodové místo na cestování. To všeobecně platí i za jiných podmínek, pokud jedete v klidném tempu. Tedy kazit to může jeden aspekt, kterým je podvozek. Ten je totiž hodně tuhý, což sice svědčí ovladatelnosti na hladkém povrchu, zádům při jízdě na českých tankodromech již méně. Není to úplný extrém, ale pokud hledáte pohodlný kočár, spíš bych se poohlédl jinam. Při honění na okreskách to je ale opačná písnička. Colt se skoro nenaklání, pohonná jednotka skvěle tahá ze zatáček a silná rekuperace dokáže obstarat většinu brzdění, takže získanou energii nemusíte úplně mařit. V takových podmínkách je malé Mitsubishi ve svém živlu.
Palivo usrkává
Silná stránka hybridů by měla být úspora peněz za palivo nebo ne? Vzal jsem Mitsubishi Colt na svůj okruh spotřeby, abych si tuto domněnku potvrdil. Po městské a okreskové části si vzal v průměru úžasných 3,8 l/100 km a celkem i s dálnicí 4,6 l/100 km. To je zatím nejnižší hodnota ze všech testovaných aut, wow. S totožnou pohonnou jednotkou jsem zkoušel už Renault Arkana a Nissan Juke a obě auta měla spotřebu mnohem vyšší. Dokonce i Mazda 2 Hybrid (taktéž výsledek převlékání kabátů, konkrétně Toyoty Yaris) měla o půl litr větší spotřebu. Kompletní srovnávací tabulku si můžete otevřít zde. Na konci týdenního testu byla celková spotřeba o něco větších 4,8 l/100 km, ale i tak je v této disciplíně Mitsubishi Colt přeborníkem.
A teď kterého?
Zdá se tedy, že jsme našli vítěze. Pěkný hatchback, velmi dynamický, ale zároveň úsporný, s vizuálně zajímavým a funkčním interiérem. Určitě vás ale napadne otázka, proč jít do Coltu, když můžete mít Clio? Colt má v nabídce oproti Cliu ještě základní atmosférický tříválec, oproti oturbené verzi u Renaultu je ale levnější jen o pár tisíc. Ano byla nám na výstavní premiéře na e-Salonu zdůrazňována odlišnost nastavení podvozku, ale ve výsledku to budou jen drobnosti. Dalo by se tedy říci, že je jedno, zdali si vyberete tři nebo jeden diamant ve znaku. Nejvíce bude záležet na konkrétní finanční nabídce, vzdálenosti servisu, oddanosti značce apod. Každopádně chybu neuděláte ani v jenom případě, právě naopak. Cenově se začíná na necelých 380 tisících korun, hybrid začíná na 580 tisících s vyšší výbavou Invite a testovaná nejnabušenější výbava Instyle se pohybuje okolo 650 tisíc.
3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou
- (Ne)zakomponování zadní kamery na páté dveře
- Tlačítko a madlo pro otevření kufru na dvou různých místech
- Přehnaný nápis „hybrid EV“ na bocích
3 věci, které mi už teď chybí
- Úžasná živost ve městě
- Řešení ovládání klimatizace
- Plně elektrická aretace tažného zařízení v této třídě vozu
