Test Dacia Sandero Stepway Extreme LPG: Plynař v gumácích

Dacia Sandero Stepway Extreme, klasická formule ceny a výkonu ve frajerském oblečení. Jak si toho zapadá pohon na LPG?

Extrémní kliďas

Dacia Sandero je klasický hatchback, ty už ale dnes tolik neletí, za to crossovery a SUV, to je jiná. Koneckonců zvednutý Duster se prodává jak housky na krámě. Rumuni na to tedy šli od lesa a udělali něco mezi, verzi Stepway. No a pokud i to je příliš fádní, je tu ještě varianta Extreme. Zvenku ji jednoduše poznáte podle typické barvy, kterou mají tyto Dacie společné s Cuprami. Měděnou barvu najdeme například v předním nárazníku, na zrcátkách nebo z ní jsou i některá loga.

Odlišná jsou také kola, ty mají 16 palců a černou barvu. Extrémní varianta má ale ještě jeden výrazný designový prvek, kterého si můžete zvenku všimnout na tmavých samolepkách na boku. Ty mají neobvyklý vzor, připomínající mapové vrstevnice. Blbost? Asi jo, ale vypadá to zajímavě. Příjemné upgrade je anténa v podobě žraločí ploutve, levnější verze mají konvenční prut. Jinak všechny verze Stepway varianty nabídnou kromě oplastování a zvýšené světlé výšky o 41 mm (174 mm celkově) také šikovné modulární střešní lišty, jednoduše přeměnitelné na příčníky.

Ještě také nesmíme zapomenout na aktualizovanou identitu nových Dacií. Přední masku chladiče zdobí bílé horizontální pruhy, uprostřed zkřížené náznaky písmen D a C. Koho nenapadne, co by mohly představovat, najde nápovědu na kufru. Tam se dle aktuálního trendu nachází velký nápis DaCia (mrk mrk) místo nového loga, který je v Extreme verzi bronzový.

Žádné ošklivé káčátko

Leckdo může mít interiéry Dacií spojené s odpuzující změtí nevzhledných plastů, takové doby jsou ale dávno pryč. Teda samotné materiály stále nejsou nikterak honosné, vzhledově to už ale nepůsobí jako exkurze do oddělení hraček Vietnamské tržnice. Celek působí vzhledem k cenové kategorii harmonicky a vyváženě, není tu nad čím se ošklíbat, naopak tady jsou šikovné nápady. Například otočné ovladače klimatizace, o kterých básním v kterém Renault produktu, nebo háček na kabelku u spolujezdcových nohou.

Jak jsem již nakousl, uvnitř máme tvrdo a bohužel trochu moc šedivo. Extreme verze se to snaží rozbít pár bronzovými detaily na loketních opěrkách, mřížkách ventilace a sedačkách, ale moc funky prostředí to zrovna není. Trochu toho dobrodružna dodávají gumové koberce pro nohy s vrstevnicovým dekorem a materiál s názvem Microcloud na palubní desce před spolujezdcem a na středech sedaček. Sezení jak na mikro obláčku to rozhodně není, připomíná mi to spíše neopren a bohužel stejně jako on i Microcloud není vůbec prodyšný. V teple se budete tak trochu péct ve vlastní šťávě. Ne že by to bylo chyba jednozónové klimatizace, která je standardem v Extrémní výbavě, ta funguje bez problémů.

Před řidičem trůní klasický Dacia volant a za ním jsou dobře čitelné budíky s monochromatickým displejem. Nic cool, ale práci odvedou. Co je ale rozhodně cool a za co opravdu smekám, středový displej infotainmentu podporuje bezdrátové zrcadlení telefonu, to člověk v Dacii úplně nečeká. Systém samotný je jinak hodně strohý, od skromného auta ale nic jiného ani nečekáte. Vedle něj se nachází další invence Dacie: Držák na telefon s USB-A konektorem hned za ním. Myšlenka to je skvělá, bohužel provedení silně pokulhává. Svorku držáku je možné různě otáčet a naklánět, nemá ale pevnou aretaci a telefon je tak hodně na volno. Během týdne jsem jej použil jednou, jinak by byl můj telefon rozklepaný jak ratlík na odvikačce.

Mezi sedačkami je pak hlavice manuální převodovky s příjemným tvarem, ale trochu moc dlouhými drahami. Řekněme, že chrochtat blahem z každého přeřazení nebudete, od toho zde jsou jiní, ale svou práci odvede. Do držáků na nápoje dokážete umístit i větší láhve, ale kvůli absenci jakýchkoli výstupků tam nebudou příliš stabilní. To pak přijde vhod Microcloud materiál na sedačkách, kdyby se stala nějaká nehoda. Že by se to někomu ve vývoji stalo? Hmmm.

Co prostor? Vepředu je vše v pohodě, i pro mých ~195 cm tam není žádný problém, což je příjemné překvapení. Vzadu to je ale jen pro děti, prostor pro hlavu, kolena a chodidla je ekvivalentně skromný a ani loketní opěrka není přítomna. Podobně skromný je i zavazadelník, který nabídne 328 litrů. Pod jeho podlahou už další prostor bohužel není, neboť tam místo rezervního kola trůní nádrž na 40 litrů LPG. Při sklopení zadních sedaček se až po střechu vejde 1 455 litrů a za kouli je možné zapřáhnout až 1 100 kg brzděného přívěsu.

Libové Poježdění G

Auta od koncernu Renault si drží něco dnes již velmi neobvyklého: Tovární motorizace s LPG. Dacia Sandero má konkrétně benzínový litrový tříválec s nepřímým vstřikováním s 50 litry nádrže na benzín a 40 litrů LPG. Při spalování benzínu ze sebe Sandero vypotí 64 kW (86 koní) a 160 N.m, jízdou na plyn si přilepší o dalších 7 kW a 10 N.m. Že to není hodně? On tenhle rumunský drobek ale moc neváží, vejde se pod 1 180 kg.

Je vůbec možné poznat, zdali jedete na to či ono palivo? Z hlediska reakcí na plyn úplně minimálně, ale rozdílu si všimnete z jiného důvodu. V režimu LPG je především zvenku slyšet kovové cvakání od vstřikovačů plynu, vůbec mě to ale nijak nepohoršuje, mému technickému já to je naopak docela uchu lahodící. Za jízdy asi toho ale vůbec nevšimnete. Pro přepínání mezi palivy slouží tlačítko vlevo od volantu, které kromě změny aktivního tekutého paliva pozmění i zobrazení naplnění nádrže a spotřeby. Dokonce i plnění obou nádrží probíhá na jednom místě pod klasickou klapkou na pravém boku. Implementace je tak vskutku příkladná.

Z hlediska dynamiky je plynová Dacia Sandero tak akorát. Rozhodně to není žádný ďábel, ale přinejmenším v městských a do jisté míry v příměstských podmínkách je dynamika tříválce adekvátní. Předjíždění v devadesáti do kopce bych si už rozmyslel, ale pro většinu situací bude dostačovat. Občas si pro výkon musíte jít trochu do otáček, ale mně osobně to nijak nevadilo, neboť to doprovází parádním zvukem. Na tříválce jsme si už zvykli, typický nakřáplý zvuk je i tady, tady má ale ještě zvláštní podtón, a teď to bude znít vážně ujetě, který mi připomíná varhany. Já vím, měl bych si zajít k ušními, jdeme dál. Absence výraznějšího odhlučnění zapříčiní také lehké pronikání syčení turba, které je slyšet v nižších otáčkách, než se tříválec z plna hrdla rozkřičí. Je otázka, jaký vliv na to všechno má výfuk, krčící se před zadním kolem jako u Dodge Viper, i když tedy bez efektních chromových koncovek. Tady vidím super příležitost pro tuning.

Již zmíněné horší tlumení zvuku má také vliv na celkovou pohodu na palubě. V nízkých rychlostech jsem vnímal hlavně ten motor a je vlastně jedno, jestli jedete v poklidném tempu či trochu svižněji, jeho bručení se nezbavíte. Další věc jsou všemožné drnčivé zvuky z otřesů karoserie při přejezdech městských nerovnosti, které jsou pravděpodobně daň za nízkou pořizovací cenu. Ne úplně přesvědčivý je také podvozek. Ten je trochu moc tvrdý, asi aby si poradil s vyšším těžištěm Stepway verze. Bohužel pneumatiky 205/60 R16, které jsem měl na test ještě v zimním variantě, tomu také moc nepomáhají. V zatáčce to rychle vzdávají a vyšší bočnice zpomalují reakce na pohyby volantem. Nejdříve se totiž sežvejkne guma a až poté auto zatočí. Sandero ale nemá žádné sportovní ambice, takže to takový problém není.

Na dálnici je malá Dacia nejméně ve své kůži. Tam její tříválec už není úplně ve své komfortní zóně, jeho 86 koní už je tady zkrátka málo. 130 km/h z něho vytáhnete, ale úplné nadšení z něho už cítit není. V této rychlosti točí 2 900 otáček, což je ve vokálnější části jeho zvukového spektra. Když bych porovnal úroveň hluku v kabině, je to ve 115 km/h, což je taková ideální cestovní rychlost, podobné jako u dražších aut na povoleném maximu. Když trochu uberete, všechno bude mnohem více v klidu a projeví se to i na spotřebě. No a když už ji zmiňuji…

Chutná mu plyn?

Samozřejmě i plynové Sandero jsem vzal na okruh spotřeby, abych měl představu o jeho apetitu. Po městu a okreskách měl průměr 6,8 litrů plynu na 100 km, po dálnici to skončilo na 7,7. Je to sice první auto na LPG, takže jej nemůžeme přímo porovnávat, ale když 7,7 zmenšíme o 15%, což je zhruba rozdíl spotřeby oproti benzínu, vyjde nám 5,8, respektive 6,6 litru. Úplně přesné srovnání ale stejně nemám, Mitsubishi Colt s hybridním pohonem se spotřebou 4,3 l/100 km je o něco menší a naopak třeba Kia XCeed s 6,1 je zase o něco větší, ale i oproti ní je Dacia Sandero horší. Vlastní obrázek si můžete udělat sami z tabulky všech testovaných aut.

Kam patří?

V rámci ostatních značek příliš konkurence Dacia Sandero Stepway Extreme vlastně nemá, takže to můžeme ukončit, děkujeme, nashledanou. Nebo dobře trochu to rozvedeme. Přizvednutá varianta Stepway má v modelové řadě Dacie zvláštní pozici. Obyčejné Sandero začíná na 319 900 Kč, za Stepway chůdy si připlatíte 50 tisíc a za testovanou Extreme verzi s pár příplatky dáte skoro 460 tisíc Korun. No jo ale za opravdové SUV Duster, ne zvýšený hatchback, dáte necelých 420 tisíc, tedy o 50 tisíc více oproti základnímu Sanderu Stepway.

Komplikovaná matematika, co z ní ale vychází? Že v ceníku Dacie je docela těsno a především záleží na tom, jestli opravdu využijete SUV, nebo si vystačíte se zvednutým hatchbackem a dáte si do něj pár drobností navíc. Nový Duster je ale docela cool, takže máte těžké rozhodování. Každopádně Sandero je skromný, ale poctivý hatchback, kterému nic zásadního nechybí. Navíc nabízí onu LPG motorizaci, takže můžete jezdit i relativně za levno. Takže to celé zní docela dobře ne? Jen nesmíte mít vysoké nároky.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

1. Sedačky, ze kterých se rychle potí záda
2. Nejisté jízdní vlastnosti
3. Velký rozdíl otáček mezi dvojkou a trojkou

3 věci, které mi už teď chybí

1. Cool zvuk
2. Příkladná LPG zástavba
3. Bezdrátové Android auto