Netankujte levně, tankujte chytře – díl 1

Asi jste čekali, že tento seriál bude hlavně o stylu jízdy, a jste tedy překvapeni, že začíná o tom, jak tankovat. Tento seriál totiž píšu na základě svých praktických zkušeností. A právě moje čerstvá zkušenost me vedla k tomu, abych jej začal právě takto. Člověk si řekne: „Pokud chci za palivo platit méně,“ jak říká i název seriálu, „musím tankovat co nejlevněji.“ To vypadá na první pohled jasně a logicky, ale nemusí to tak zdaleka vždy platit.

Před startem Expedice Nordkapp jsme natankovali v České republice prémiovou naftu. Vyrazili jsme přes Neměcko a Dánsko, abychom se vyhnuli trajektům. Do Švédska a asi 20 km za Stockholmem jsme po ujetí 1 804 km na první nádrž poprvé natankovali. Rekordní nájezd na jednu nádrž s Octavií a krásná spotřeba 2,79 l/100 km. Měli jsme více než polovinu cesty za sebou a předpokládali tedy, že na Nordkapp v pohodě na druhou nádrž dojedeme. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká.

Ve Švédsku vůbec neprodávají prémiové nafty, a jak jsme následně zjistili, asi ani ne aditivované. Zkrátka základní nafta tak jak jde z rafinerií. Najednou se auto, resp. motor začal chovat úplně jinak. Palubní počítač ukazoval po rovině a dokonce i z kopce mnohem větší čísla, než na jaká jsme byli zvyklí, a to nemluvím o jízdě do kopce. Po prvních cca 300 km od tohoto natankování nám už palubní počítač ukazoval o 200 km nižší dojezd, než byla vzdálenost k cíli podle navigace.

Dojezd na Nordkapp byl adrenalinový zážitek

Až druhý den od natankování se mi podařilo na zlomovém přejezdu náhorní planiny vedoucí přes hranici Finska s Norskem dostat průměrnou spotřebu na 2,8 l/100 km, což sice byla hodnota, kterou jsme potřebovali, ale na snížení předchozího manka bychom potřebovali nižší spotřebu. Navíc to bylo za cenu snížení rychlosti, jinak bych se na takovou hodnotu nedostal. Nakonec jsme tedy museli absolvovat dramatický závěr, kdy jsme posledních 137 km jeli na nulový dojezd a takto museli projet téměř 7 km dlouhý tunel Nordkapptunnelen, který klesá 212 m pod mořskou hladinu a následně prudce stoupá nad ní. Tolik adrenalinu jako v tomto kopci jsem asi ještě v životě v krvi neměl.

Na základní naftu jsme měli podstatně vyšší spotřebu

Na Nordkapp jsme sice dojeli, ale doslova na výpary a spotřeba v druhém úseku, dlouhém už „jen“ 1 720 km byla i přes obrovské úsilí 3,09 l/100 km. Sice je to „pouze“ 0,3 l/100 km, ale převedeno na procenta je to 10,8 % navíc. Pokud v běžném provozu pojedete místo za 5 l/100 km o půl litru více, tak to na financích poznáte. Kdybychom jeli stále stejnou rychlostí, rozdíl by byl ještě větší.

Vyplatí se připlatit za kvalitní paliva?

Neříkám, že je vždy ideální kupovat prémiová paliva, ale i základní paliva u značkových čerpacích stanic bývají více či méně aditivovaná. Pokud netankuji na dálnici, ale třeba v blízkosti nějaké diskontní čerpací stanice, která má většinou základní naftu bez aditiv, cena té značkové nebývá výrazně vyšší. To stejné platí i o benzínu. Jsem ale přesvědčený, že jsou případy, kdy se i prémiová paliva finančně vyplatí, a já sám je někdy tankuji. Zvláště když příplatek není nijak velký. Nejde totiž jen o spotřebu, ale celkově novým moderním motorům více prospějí kvalitní aditivovaná paliva. Proto je dobré se zamyslet, jestli cena je to hlavní, podle čeho bychom měli vybírat kde natankujeme. Pro mě je cena důležitá, ale až na druhém místě.