Fordem Mondeo 2,0 Duratorq TDCi 180 k z Prahy do Zlína

Když mě kontaktoval kolega z UAMK s nabídkou zúčastnit se testování nemrznoucích směsí do ostřikovačů v laboratoři u Zlína, říkal jsem si, že je to zajímavá nabídka. A prý při té příležitosti mohu otestovat, jak úsporně jede nový Ford Mondeo 2,0 TDCi, a tak jsem neváhal ani chvilku. Nejen že je nové Mondeo opravdu krásné auto, ale měl jsem možnost se projet jeho hybridní verzí a kromě velmi příjemného svezení mě překvapila i spotřeba 4,5 l/100 km, které jsem dosáhl při krátké, cca 20 km dlouhé jízdě po okreskách okolo Kralup nad Vltavou. Na téměř 300 km dlouhou cestu do Zlína jsem se tedy opravdu těšil.

Adaptivní LED světlomety Fordu Mondeo v praxi

Ve Zlíně máme být v 10 hodin, a tak vyjíždíme poměrně brzo, okolo šesté hodiny ráno, ještě za tmy. Zdá se to tedy být ideální příležitostí k vyzkoušení adaptivních LED světlometů. Jelikož ale jedeme po Praze jen kousek a zbytek cesty je po dálnici, není mnoho příležitostí si vyzkoušet tato světla v různých režimech. Navíc se postupně začíná rozednívat. Musím ale uznat, že na cestu svítí velmi dobře a těším se na příležitost vyzkoušet je v zatáčkách a při různých rychlostech.

Příjemný interiér a pohodlné svezení, kromě místa pro levou nohu

Interiér nového Mondea se mi líbí a celkově se za jeho volantem cítím velmi příjemně. Sedačka je pohodlná, i při mé výšce přes 190 cm mi poskytuje dostatečnou oporu i pro stehna. Jediné, na co si občas postěžuji a s ubíhajícími kilometry jsou toto postesknutí častější, je plocha pro levou nohu, která je tak v jakési nepřirozené poloze. Původně si myslím, že je to problém mé velké nohy velikosti 48, ale kolega Petr, který už s vozem nějaké kilometry najel, mě ujišťuje, že ani u menší nohy to není ideální. Jelikož má vůz automatickou převodovku a levá noha je tak prakticky celou cestu ve stejné poloze, tak to problém zvýrazňuje.

Dálniční tempo zvládá naftové Mondeo v automatu překvapivě úsporně

Na úvod je potřeba uvést, že jde o nejsilnější dieselovou verzi, navíc ve spojení s automatickou převodovkou. Během prvních chvil za volantem navíc zjišťuji, že převodovka nevyřazuje při sundání nohy z plynu na neutrál. To může být právě na poměrně kopcovité D1 nevýhodou. Nečekám tedy při dálničním tempu žádnou extrémně nízkou spotřebu. Zpočátku se skutečně spotřeba atakuje osm litrů ale neustále klesá dolů, přestože první polovina dálnice až k Vysočině má stoupající charakter. Když se právě v místech, kde jsou nejvyšší body trasy, spotřeba pohybuje okolo sedmi litrů, začíná to vypadat zajímavě. Na druhé polovině trasy už klesá ochotněji i vzhledem ke klesajícímu profilu trasy.

Navigace, která nás zavedla do zákazu vjezdu

Se zadáváním do navigace se Petr potýkal už na začátku trasy a vzpomínám si, že podobný problém jsem měl, když jsem zadával testovací trasu do Mondea Hybrid. Nicméně pak už funguje výborně, až ke sjezdu 17 na R55. Jedeme do Slušovic, které jsou za Zlínem, a tak předpokládáme, že po této silnici musíme pokračovat až do Zlína, ale po krátkém rozhodování nakonec poslouchám navigaci a z rychlostní silnice sjíždím. Třeba navigace zná lepší trasu. Když nás za Třeběticemi vede doprava, kde je značená slepá ulice, tak už o tom začínáme pochybovat. Po chvilce se musíme otočit, protože silnice sice pokračuje, ale dále je zákaz vjezdu. Na úzké silnici se tedy otáčím, spotřeba přitom stoupá o desetinu, a již nevěřím navigaci a vracím se na rychlostní silnici, kde už se navigace chytá a pokračujeme do Zlína. Kromě spotřeby ale tímto „výletem“ stranou utrpěla i průměrná rychlost.

Vyhodnocení spotřeby ve Zlíně

Abychom nezkreslovali spotřebu a průměrnou rychlost ještě více, ve Zlíně jedeme k čerpací stanici a tankujeme po hrdlo nádrže. Palubní počítač ukazuje 6,2 l/100 km a podle tankování dokonce pouhýcgh 4,8 l/100 km, ale jako směrodatnou beru hodnotu z palubního počítače. Při testech počítám spotřebu podle tankování, ale většinou s vozem najedu okolo 1000 km a ideálně tankuji na začátku i na konci testu u stejné čerpací stanice i stejného stojanu. Najetých 294 km je poměrně malá vzdálenost pro vyhodnocení spotřeby podle tankování. Každopádně i hodnotu, kterou ukazuje palubní počítač, považuji za velmi dobrou při dálničním tempu s poměrně velkým a výkonným autem, které má navíc automatickou převodovku a zimní pneumatiky, protože dálniční spotřeba mi v testech většinou vychází jako nejvyšší.

Nemrznoucí směs do -20 °C zamrzá mnohem dříve

Do Slušovic už neměřím spotřebu, a tak si i výce užívám dynamiku vozu. Na místě zjišťuji hned několik zajímavých informací. Prvním překvapením je, že i když je kapalina určena do uvedené mínusové teploty a při této teplotě skutečně nezamrzne, tak například na dálnici, kdy se nejvíce projeví ochlazující účinek proudícího vzduch, může zamrznout i při nižší teplotě. Proto se doporučuje používat kapalinu s dvojnásobnou odolností vůči mrazu, tedy například při -10 °C aplikovat tu s uvedenou odolností do -20 °C. Následně jsem ale byl svědkem i toho, jak směs, která má na obalu odolnost -20 °C uvedenou velkými písmeny, zamrzá, když teplota klesne pod -16 °C. Později zjišťuji, že má na obalu malým písmem uvedenou toleranci +/-3 °C, ovšem ani tu nesplňuje. Ostatní kapaliny ale zamrzají až při teplotě pod -20 °C. Proto čtěte pozorně etikety, protože správný výhled je potřeba nejen k úsporné, ale hlavně bezpečné jízdě.