Test Peugeot 408 GT HYBRID 225 e-EAT8 135 kW: Švihák na Ntou

Peugeot 408 dobývá nové skuliny na trhu a své snahy podporuje sebevědomým designem. Navíc, jak je dnes moderní, přichází jako plug-in hybrid. Funguje tato kombinace?

Sportovní elegance

Peugeot svým novým designovým jazykem sebevědomě kráčí napříč všemi kategoriemi, ale to mu je zřejmě málo, tak si společně s Citroenem vytvořil svou vlastní. Agresivně elegantní vzhled svých posledních modelů navlékl na tvar karoserie, který by nemohl být v dnešní době více in. Můžeme 408 nazvat jako crossover a asi by to stačilo, když ovšem tímto termínem označujeme i relativně obyčejná auta, úplně by tohoto Francouze nevystihoval. Však se na něj podívejte, přizvednuté čtyřdveřové kupé je silně líbivá záležitost, především v této modrozelené barvě. Aby toho nebylo málo, testovaný kus byl ve variantě GT s příplatkovými koly 20′ koly, Peugeotem nazývanými jako Monolith. Říkám si, jestli původně nepatřily na soukromý kočár Darth Vadera, vypadají velmi zvláštně. Škoda jen že jsou orámované plastovými, nenalakovanými lemy, vůbec se ke zbytku auta nehodí.

Přední část je obzvláště povedená, tenké Matrix LED světlomety, doplněné  vertikálními světelnými „drápy“, vypadají naprosto parádně. V kombinaci s lakovanou maskou a velkým novým logem Peugeot tvoří skvělou harmonii. Černé doplňky vytváří sportovní dojem, aniž by celek působil přehnaně. Za to je velký palec nahoru. Zadní část mi už přišla trochu horší. Světla jsou opět zajímavá a sedí k celkovému designu, celkově mi ale 408 přijde ze 3/4 pohledu trochu moc při těle. Nárazník je možná příliš prostorově výrazný a působí těžkopádně. Také nevím, co si mám myslet o růžkách nad zadním oknem. Chtělo by to trochu ubrat designu. Je to ale můj osobní pohled, každopádně všude, kam jsem přijel, budil velkou pozornost. Možná v lehce usedlejší barvě by více zapadl, ale proč to ale s takovým showmanem dělat?

Řekl někdo prémiovka?

Z vnějšku se nedá 408 upřít určitá dávka luxusní elegance, pořádně to ale vyjde najevo uvnitř. Konkurence také dělá zajímavé interiéry, nepůsobí ale zdaleka tak hodnotně jako tento Peugeot. Kombinace layoutu, materiálů a technologií vytváří dojem futuristického luxusu jako nic jiného. Vizuálně do toho perfektně zapadá i-Cockpit, svérázné řešení řidičových přístrojů a volantu. Pro průměrně velkého Francouze to asi je ideální, bohužel já jsem všechno jen ne průměrný. Se svými 197 cm si můžu věnec šestihranného volantu nastavit buď vysoko, aby mi při jeho otáčení nekolidoval s nohami, ale zase mi bude částečně zakrývat levý displej, nebo naopak. Zvolil jsem druhou variantu a občas si šťouchal do nohou, ale nebylo to zase nic úplně tragického.

No a když už padla řeč o řidičovém displeji, jeho zobrazení je trojrozměrné. Před ním je ještě jedno promítací sklíčko, takže vytváří prostorový efekt. Bohužel to nejde ukázat na fotce, je to zkrátka nutné vidět. Například ukazatel užívaného výkonu se skládal z ciferníku na displeji a ručičky na sklíčku. Je to užitečné? Ne není. Je to zajímavé? To nepochybně. Pokud by to někoho iritovalo, je možné toto vypnout, ale nebyla by to škoda? Další chválu musím pět na jeho konfigurovatelnost. Podobně skvělý systém byl už v DS 3 E-TENSE, umožňuje vytvoření několik individuálně poskládaných obrazovek se vším, co byste mohli chtít či potřebovat, od různých ukazatelů po mapu. To stejné a ještě lepší je ve středové obrazovce, kam si můžete poskládat různou kombinaci widgetů a odkazů na funkce auta.

A jak by řekl Horst Fuchs, toto ještě není všechno! Pod ní je ještě jeden displej s takzvanými i-Toggles, přenášející piano klávesy ze starších modelů do softwarového prostředí. Na pět pozic si můžete uložit vaše oblíbené funkce či přímo konkrétní nastavení od teploty klimatizace na 22 stupňů na řidičově straně či zapnutí masážního programu „kočičí tlapky“ pro spolujezdce. Tohle mě opravdu dostalo, neskutečně to zjednodušuje a zpříjemňuje interakci se systémy auta. Skoro by se tím dalo odpustit téměř kompletní přesunutí klimatizačního menu do displeje. Bohužel stejně jako v DS i tady není možné mít zobrazené kabelové Android auto a klimatizaci najednou. Bohužel nic není perfektní.

Ve středu jinak najdete velké držáky na velké nápoje a voliče směru jízdy a jízdních režimů. Jelikož se za jízdy často pohybuji mezi D a N, umístění prvního voliče hodně vepředu mi nebylo moc pohodlné, musel jsem se pro něj natahovat. No a ještě více dozadu se nachází největší zklamání z celého auta. Středová konzole naprosto příšerně vrzala při jakémkoli pohybu sedačky, která se o ní opírala. Od odsunutí sedáku při otevření dveří po jízdu po malých nerovnostech, prostě nešla utišit. Asi opět je to tím, že jsem měl sedačku úplně dole a hodně vzadu, ale to není úplně omluva. Proboha jak tohle mohlo projít vývojem?

Pominuli tuto vadu na kráse, jinak je interiér složen velmi dobře a z příjemných materiálů. Kůže střídá měkčené a tvrdé, ale hezky strukturované plasty. GT verze přidává prošívání v reflexní žlutozelené barvě, které tam sice úplně nesedí, ale zase vnitřek trochu oživuje. Najdeme zde i piano černou, ale je umístěna rozumně třeba okolo středových displejů, kde je hezky vizuálně rozšiřuje. Špičková jsou také příplatková sedadla, barevně sladěna s exteriérem. Luxusním detailem jsou embosovaná loga do hlavových opěrek, ale především pneumatické masáže, nabízející nespočet programů. A velmi příjemným překvapením byla audio soustava Focal. Zvuk, který reprodukovala, byl naprosto famózní, zcela vymykající se nejbližší konkurenci.

Ještě něco málo o prostoru. Vepředu je ho dost, jen vysoká linie oken a masivní palubní deska trochu vizuálně utlačují a černá stropnice tomu příliš nepomáhá. Na zadních sedadlech jsou prostorové limity již více než reálné. Svažující střecha si zde vybírá krutou daň a ani na nohy není místa na rozdávání. Kouřová okna sice vypadají efektně, ale jak je jejich zatmavění fajn proti zvědavým pohledům zvenku, propouští dovnitř o to méně světla a dokreslují lehce klaustrofobní atmosféru. Drobnou útěchou mohou být dva USB-C nabíjecí konektory pro prcky s tabletem. V případě plug-in hybridní varianty je skromnější i zavazadlový prostor, nabízející 471 litrů. Zvětšit jeho užitečnost můžete buď průvlakem na lyže, nebo rovnou sklopením zadních sedaček. Pod podlahou je něco málo prostoru, ale nic než jeden kabel a pár pastelek tam nedáte.

Luxus i na cestách

Testovaná plug-in hybridní verze v sobě schovávala benzínovou přeplňovanou 1,6 spojenou s osmistupňovým automatem. Toto kombo spojuje síly s elektromotorem a baterií o kapacitě 14,2 kWh. Celkově ze sebe Peugeot 408 v konfiguraci HYBRID 225 dostane 135 kW (222 koní) a 250 N.m a slibuje WLTP dojezd na elektřinu 63 km. Vzhledem ke hmotnosti skoro 1800 kg to možná nezní jako závratné číslo, pohonná jednotka ovšem dokáže s tímto drobkem dostatečně zacvičit. Na běžný provoz si plně vystačíte se samotným elektromotorem s maximálním výkonem 80 kW a pokud by to náhodou nestačilo, vždy může naskočit fosilní kamarád, který vás vytáhne z každé situace.

Jak je již u Stellantis hybridů zvykem, 408 nabízí tři jízdní režimy. Elektrický, hybridní a sportovní. První z nich využívá jen elektromotor do roztrhání těla, teda spíš baterie, a druhý kombinuje oba pohony pro dosažení optimální spotřeby, což má za následek postupné vybíjení baterie. Sportovní je jen do počtu, je úplně zbytečný. Z auta sportovní nářadí nedělá, nikdy nevypíná benzínový motor, jen zvyšuje spotřebu. Někdo by jej mohl mít tendenci používat, neboť by přebytečným výkonem dobíjel baterii, pokud ale z nějakého důvodu chcete tohoto docílit, nabízí Peugeot speciální mód dobíjení baterie. Já jsem primárně jezdil v hybridním režimu, jsme na Úsporně.info a právě tento mód je nejefektivnější. Ve městských rychlostech jede výhradně potichu a až při energičtější akceleraci mimo zástavbu nahodí benzínového pomocníka.

Kouzelné na tomto plug-in hybridu je odhlučnění, díky kterému v případě zahřátého motoru, což dlouho netrvá, jeho nastartování a výslednou změnu kultivovanosti téměř nepocítíte. Ani v dálničních rychlostech se toho si kabiny příliš nedostane, je to opravdu luxusní zážitek. I když mu šlápnete na krk, tak jeho vytí je slyšet kdesi v dálce a hezky tlumeně. O to víc zamrzí vrzající středová opěrka, protože v tom tichu bohužel silně vynikne. Kromě módů zde je také B režim, ve kterém po puštění akcelerátoru auto začne samo rekuperovat. Bohužel hloupé nastavení Stellantis aut s nevyužitím maximální decelarace zde je stále přítomno. Pro maximální brzdnou sílu budete muset i v B režimu sáhnout na brzdový pedál, naopak na D auto stále lehce rekuperuje. Pro úplné plachtění jsem tak musel dávat auto do neutrálu.

Je tedy jasné, že se Peugeot 408 HYBRID veze na vlně pohodlí, odpovídá tomu i podvozek? Bezesporu ano. I na velkých kolech je dění pod autem hezky odděleno od posádky, většinu od kočičích hlav po středně velké díry žehlí uspokojujícím způsobem. Pozitivní je také absence zásadního naklánění, takže filtrování českých tankodromů není vykoupené kolíbáním v zatáčkách. Nejedná se o plnotučné SUV, takže vyšší těžiště zde úplně nehrozí. Jinými slovy pokud byste spěchali, dokáže vás podržet, ne že by si v tom ale někdo liboval, vy ani auto.

Funguje plug-in hybridní systém?

Ale docela jo. Jako obvykle jsem jej plně nabitý vytáhl na okruh spotřeby, abych věděl, jak si na tom stojí v porovnání s ostatními (v tabulce zde). Po polovině okresek a celém městu byl prozatímní výsledek 13,8 kWh/100 km 1,6 l/100 km, před dálnicí se poměr trochu otáčel na 12,3, respektive 1,8, kde byla baterka již na dně. No a na konci se podíl paliva ještě zvětšil na finálních 7,8 kWh/100 km a 3,7 l /100 km. Opět to tak potvrzuje přirozené prostředí plug-in hybridů, tedy cokoli mimo dálnic. Je to překvapivé? To určitě není. Pokud se taková loď pohybuje na místech, kde nemůže využít elektrickou berličku, má spalovací motor o práci postaráno. Spotřebu za celý týden vám bohužel nepovím, neboť Stellantis auta, tedy včetně 408 HYBRID, alibisticky neukazují dlouhodobou spotřebu elektřiny. Říct vám tedy můžu možná tak to, že na elektřinu jsem průměrně dojel cca 50 – 60 km.

Peugeot 408 HYBRID: Ano či ne?

Nejdříve jedna věc. Cena testovaného auta byla přes 1,3 milionu Kč, to je pořádný ranec peněz. Pokud byste se drželi s výbavou trochu zkrátka, byli byste lehce nad milionem. Záleží tedy na tom, jak moc se chcete hýčkat. Za plug-in hybrid máte příplatek zhruba 220 tisíc, ale nejsem si jistý, jestli obyčejná benzínová 1.6 se 96 kW by stačila na auto této velikosti. Design bude skvělý téměř s jakoukoli výbavou, takže pokud vám prostě líbí, budete se mít fajn. To je vlastně asi hlavní poselství. Tady bude důležitý především vzhled a celkově emoční výběr, protože tento typ auta si rozum asi nevybere. A to je v pořádku.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

1. Vrzající středová konzole
2. Trhavý adaptivní tempomat
3. Nutnost Sofiiny volby při nastavování polohy volantu

3 věci, které mi už teď chybí

1. Design
2. Audio systém
3. Ticho a pohodlí