Test Renault Megane Grandtour TCe 140 EDC: Elegán s batohem
Zamlada přinesl Renault Megane Grandtour do své kategorie svěží pohled na to, jak může vypadat auto. Jak si vede po dlouhých osmi letech proti nové konkurenci?
Elegán
Renault Megane Grandtour si už ve svém životě prošel faceliftem, který mu jen pomohl. Elegantní základ byl doplněn výrazným světelným podpisem vepředu i vzadu, dodávající velmi futuristický a troufnu si říct drahý vzhled. Ten ale kazily halogenové blinkry, vracející design opět na povrch zemský. Omlazení tento jediný nedostatek odstranilo a teď už není co se týče vzhledu co vytknout, Megane je opravdový fešák. Modrá metalíza krásně kontrastuje s chromovanými doplňky a částečně se vznášející střecha, kterou vizuálně drží na D sloupku chromovaná hokejka, je pomyslná třešnička na dortu.
Make-up není všemocný
Zvenku tento Francouz vypadá stále fresh, uvnitř už je počet pomyslných letokruhů znát více. V době uvedení trh vypadal interiér velmi moderně, tehdy působila prostřední obrazovka jako zjevení. Čas a trendy jdou ale neúprosně dopředu a dnes již její rozměry, rychlost, rozvržení a především gigantické rámečky okolo působí silně retro a bohužel ne v cool slova smyslu. Velká šedě plastová tlačítka o kousek níže jsou sice praktická, ale postrádají jakoukoli snahu o líbivý design. Otočné ovladače teploty již umí Renault také mnohem lépe, tady navíc působily na dotyk dost chatrně. Celé to ale může představovat spásu pro displeje nesnášející jedince, neboť na velkou část každodenního používání je nebudete potřebovat. Palubní navigace sice využívá Google data, archaickému vzhledu mapových podkladů to ovšem nijak nepomůže. Na druhou stranu je tu kabelové zrcadlení telefonu, takže systém od Renaultu vlastně ani nemusíte používat. Řidičův displej nabídne vše důležité, ale nic vyloženě navíc. Jeho grafika mě ale zaujala, osobně jsem si oblíbil zobrazení s obřím otáčkoměrem uprostřed.
Co praktičnost? Ta asi byla delegována někomu, kdo v autě příliš času netráví. Že to zní drsně? Až uvidíte držáky na nápoje mezi sedadly, dáte mi za pravdu. Popisovat to slovy by bylo na dlouho, raději se podívejte na na toto video z našeho Instagramu. Mezi sedačkami ještě trůní páka pro ovládání automatické převodovky s klasickým oldschool ovládáním. Někomu to sedí, já mám raději něco menšího, co se vrací do polohy P po zaparkování. Zajímavé je řešení manuálního řazení automatické převodovky, to totiž lze pouze zmíněnou pákou v boční poloze kulisy, pádla za volantem nehledejte. Co ale určitě hledat budete a najdete? Pohodlné sedačky. Hezky se na ně kouká a ještě lépe se v nich sedí. Jsou sice plně mechanické, ale nechybí jim bederní opěrka.
Z hlediska prostoru to je jen tak tak. Se svými skoro dvěma metry se dopředu vejdu, utiskuje mě jen lehce, ale menší člověk se uvelebí bez problému. Vzadu už to tak růžové není, bude to spíše pro děti. Za mojí řidičskou pozicí není skoro žádné místo, přední pasažéři by se museli trochu uskromnit. Zamrzí také absence loketní opěrky, ukonejšit vás budou muset dvě USB-C a výdech klimatizace. Jelikož tady ale kombík, je důležitý kufr. Ten nabídne solidních 521 litrů a hezky rovnou podlahu, navazující na horní hranu nárazníku. Pod falešnou podlahou už moc místa navíc není, tedy kromě dojezdového rezervního kola a nářadí. Kufr lze prakticky rozdělit zvedající přepážkou a háčky s 12 V zásuvkou také potěší. Pokud by zavazadlový prostor takto nestačil, je možné sklápět zadní sedačky v poměru 60:40, či postavit za tažné zařízení 690, respektive 1 700 kg přívěsu. Roli rodinného auta tak může plnit s přehledem.
Old school
Za názvem Renault Megane Grandtour se v případě testovaného kousku ještě objevuje TCe 140 EDC, tak si to pojďme rozklíčovat. TCe znamená benzínový motor s turbodmychadlem (objem 1.3 l), 140 představuje výkon v koních (k tomu 103 kW a 240 N.m) a EDC je zkratka pro dvouspojkovou automatickou převodovku se sedmi kvalty. Nenajdete tady asi náznak elektrifikace, jediná baterka tu je z olova a má +/- 12 V. To opět souvisí s konstrukčním stářím auta, někomu tato jednoduchost může imponovat.
Jaký je výsledek kooperace motoru s převodovkou? Dost záleží na tom, kde se pohybujete. Ve městě se tady bohužel objevuje typický neduh dvouspojek, tedy rozjezdy. Ty jsou ucukané neštěstí, plynulá akcelerace je často nadlidský úkol. Jinak řazení je klasicky bleskové, dokáže sázet jeden stupeň za druhým. Pro větší výkon je sice nutné jít nad dva tisíce otáček, což by nemuselo vadit, pokud by převodovka podřazovala, bohužel se ráda snaží vytáhnout na vlně krouťáku, kterého ale zas tolik není.
Slova chvály si ale rozhodně zaslouží podvozek. Díky nízkému těžišti a hmotnosti okolo 1 450 kg se v zatáčkách moc nenaklání a zároveň to nevykupuje tvrdostí na českých tankodromech. Ať tedy pojedete v klidu či v tempu, oboje zvládne na jedničku. Hodně zvláštní je ale zvukový doprovod motoru, benzínový čtyřválec mi totiž připomíná diesel. Má zvláštně hrubý chod a odhlučnění auta ho tlumí jen lehce. Při vyšších rychlostech se zvuky řízených výbuchu zpod kapoty ozývají spíše méně, převahu poté získává především obtékající vzduch. Je slyšet možná trochu více, než bych čekal. Třeba takové Mitsubishi Colt HEV, vycházející s Clia, byl na dálnici klidnější, i když je hierarchicky pod Meganem.
Chutná mu?
Jako každé auto jsem i Renault Megane Grandtour vzal na okruh spotřeby, jak to dopadlo? Před dálnici 5,4 l/100 km, po dálnici 5,8. Rychlejší jízda tedy nemá tak velký vliv na benzínový apetit, což leckoho potěší. A co konkurence? Z mnou testovaných aut je přímý konkurent jen Ford Focus kombi s benzínovým litrovým tříválcem. Ten je ale mnohem rozežranější, na druhou stranu to jeho motor vykupuje podstatně zajímavější charakterem. Jednu věc ale mají společnou, jejich osud „obyčejných“ kombíků je zpečetěn ve prospěch SUV a crossoverů. Porovnání se všemi testovanými vozy si můžete prohlédnout zde.
Stále na to má
Renault Megane Grandtour už má leccos za sebou, ale do starého železa ani náhodou nepatří. Bohužel je zde drobný problém, oficiálně s už neprodává, k dispozici jsou už jen skladovky. Pokud byste ale netrvali na kombíku, můžete sáhnout po Grandcoupé (sedan pro ty, kteří se nevyznají v PR slovníku). Začíná na 469 000 Kč a nepřeleze 670 tisíc, ani kdybyste se sebevíc snažili. Za takovou cenu dostanete poctivý kus auta, na kterém sice je tu a tam vidět jeho stáří, pokud ale tyto zmíněná místa nejsou překážkou, budete mít před sebou zatraceně dobrý deal.
Pokud sedan není vaším šálkem oblíbeného teplého nápoje, není na škodu kouknout na skladovky či zánovní kousky.
3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou
- Cukavé rozjezdy
- Neochota převodovky podřazovat
- Nepoužitelné držáky na nápoje
3 věci, které mi už teď chybí
- Nestárnoucí elegantní design
- Atmosféra z ambientní osvětlení v kabině
- Zvedací příčka pro rozdělení zavazadlového prostoru
