Test Peugeot Rifter Long BlueHDi 130: Rodinný dělník omládl
Rodinný všeuměl Peugeot Rifter Long je tady v aktualizované formě. Nabídne 7 míst, naftu, automat, pohodlnou jízdu, je to rodinný ideál pro rodiny?
Nejhezčí z rodiny
Peugeot Rifter už to táhne pár let, prochází většími či menšími změnami, ale všichni ho stále bezpečně poznají. Teď ale prošel faceliftem, který mu podle mě i anketky na našem Instagramu neskutečně prospěl. Nový čumák s černým pruhem mezi světlomety s LED kostičkami místo obyčejných pásků vypadá na živo vážně skvěle. Ze všech ostatních sourozenců, sdílejících základ Rifteru, vypadá rozhodně nejlépe. Jinak to je ale stále stejný základní tvar, nic jiného tu není. Jasně je tu ono přísloví „když to funguje, neměň to“, ale už to je zkrátka hodně okoukané.
Vzhled je tady velice evoluční, tedy jako u Porsche 911 se postupem času lehce pozměňoval, ale žádná revoluce neproběhla. V minulosti šel Rifter proti MPV a kombíkům, dnes bojuje o zákazníky s všemožnými SUV / crossovery. Aby mohl přesvědčit i zájemce o „drsnější“ auta, obul se do automobilových gumáků, nenalakovaných a stříbrných plastových doplňků. Posuďte sami, zdali se to podařilo.
Rodinný dělník
Při pohledu dovnitř je vidět užitkový původ Rifteru. Velká prosklená plocha, vysoký strop s policí pod střechou či tvrdé plasty všude, kam se podíváš. Na druhou stranu Peugeot se snaží interiér přiblížit ostatním modelům značky, i zde se na budíky díváte přes malý, hranatý volant. Ten je kvůli tomu níže, než je obvyklé, ale i přes počáteční nezvyk jsem si se svými 195 cm pohodlnou pozici našel. Displej za ním i uprostřed ale prošly velice vítaným updatem, který přenesl Rifter do současnosti. Oba jsou hezky konfigurovatelné pomocí widgetů, mají líbivou grafiku a solidní svižnost. Dokonce tu je bezdrátové zrcadlení telefonu, obrazovky jsou opravdu bez chybičky. Teda možná něco by se našlo, středovou obrazovku bohužel není možné zcela vypnout, což by v noci velmi potěšilo.
Navíc dělá radost samostatné ovládání klimatizace, které si zachovaly užitkovější modely. Úplnou třešničkou na dortu je tlačítko na středové konzoli s piktogramem autíčka, které nejen vyvolá menu s jízdními asistenty, ale především po jeho dlouhém stisknutí vypne ty nejotravnější podle vašeho výběru. Tomu se říká evoluce. Uprostřed masivního středového tunelu je klasický volič směru jízdy a jízdních režimů, které najdeme v ostatních Stellantis modelech. Testovaná verze měla připlacené další jízdní režimy na bláto, písek a sníh a upřímně by mě zajímalo, kolik procent uživatelů něco takového využije, stejně tak funkci automatického brzdění při sjezdu, ale v dnešní módní SUV době to je nutnost.
No a pak tu jsou uložené prostory. Těch je všude tolik, že v nich bude vaše poschovávané účtenky nacházet ještě třetí majitel. Ve vysokém středovém tunelu se pod dvěma roletkami schovává obří díra, která pojme celý oběd i s dezertem. Pití by se normálně uložilo doprostřed, tam je ale pouze filcem potažená rovná plocha. Plytký důlek u spolujezdcova kolene z původní verze zmizel a nahradily jej dva USB-C konektory, neboť se do něj vešel tak možná panák. Do držáků u zpětných zrcátek umístíte jen kelímek od kafe, tudíž na větší láhve tu prostě není dedikované místo. Do dveří se sice láhev vměstná, ale při jízdě bude lítat ze strany na stranu. Nemá tohle být rodinné auto? Rodina přeci pije i něco jiného než kafe a panák z odpočívadla na dálnici. Buď jsem něco nepochopil, nebo se tu něco hodně nepovedlo. Naopak velmi příjemné překvapení je plnohodnotná 220V zásuvka na straně středového tunelu u spolujezdce, při cestě do Chorvatska tak můžete třeba dělat čerstvé tousty.
Prostor jsem už nakousl na začátku, toho je vepředu habaděj. Sedačky jsou manuální, nabídnou ovšem dostatečný rozsah nastavitení včetně bederní opěrky. Luxusní křesílka to nejsou, ale každý se v nich uvelebí. U rodinného auta je ale důležitý prostor na zadních sedadlech, kam se nastupuje bočními šoupačkami. Nejdříve to pozitivní, tři samostatné sedačky se třemi Isofixy jdou jednotlivě sklápět a prostoru na hlavu je i tady přebytek. Je to tedy ideální přepravník basketbalové rodiny? Není, protože by zadní pasažéři museli nechat doma nohy a ty se přeci jenom někdy hodí. Místa na kolena je vzadu opravdu žalostně málo a tvrdé plastové stolky na zádech předních sedaček to ještě zhoršují. Samostatné židle nelze nijak posouvat, lepší to prostě nebude.
Tato verze Long měla ale ještě další dvě sedačky ve třetí řadě, jak to vypadá tam? Na hlavu je stále tolik místa, že ani kulicha s pořádnou bambulí nemusíte sundat. Je tu ale jedna podivnost, na kolena tam je snad více místa než v prostřední řadě, což absolutně nedává smysl. To ale ještě není všechno, nezmínil jsem totiž přístup na zadní řadu. Přes sklopená sedadla u šoupaček, které mimochodem mají elektricky stahovatelná okna, to kupodivu není zrovna nejlepší cesta. Sedačky jdou sice naklopit, ale průchod se tam moc nevytvoří, proto je lepší jít na zadní řadu přes kufr. Vím, zní to zvláštně, ale opravdu to tak je lepší, alespoň pro ty, kterým nebude dělat potíže vyšší schod oproti bočním prahům.
Z hlediska komfortní výbavy pro pasažéry to tu není úžasného, je tam jedna 12V zásuvka a pro každého se najde prolis v bočním plastu na odložení plechovky. Paradoxně to je ale i tak možná o něco lepší než uprostřed, kde si v dírách v plastových skládacích stolicích odložíte maximálně tvrdý kalíšek od kávy. Další věc jsou ještě zadní úložné prostory, respektive jejich nedostatek. Povinná výbava sice může odpočívat ve výklenku na straně, ale to je tak všechno. Pod podlahu neschováte vůbec nic, alespoň je úplně rovná až k nárazníku, vysouvání nákladu tak nebude problém.
A že s ho tam vejde dost. Se sklopenými sedačkami v druhé a vyjmutými ve třetí řadě nabídne gigantických 3 500 litrů až po střechu. Těžko si představit, že by někdo chtěl ještě více, ale možné je i sklopení sedačky spolujezdce, což prostor zaokrouhlí na objem menší černé díry, tedy 4 000 l. SUV ať se jdou zahrabat. Realističtější hodnoty jsou ale se vztyčenými prostředními sedadly, i tak si ale hravě leckoho strčí do kapsy: 1 050 l po roletku a 1 900 l po střechu. Mimochodem kratší verze s minimálním zadním převisem má stále obrovských 775 l, respektive 1 355 l. Long přináší kromě vice litrů i třetí řadu sedaček, které opět ukazují na užitkový původ Rifteru. Nejsou totiž jakkoli elegantně skryté v podlaze, na schování o patro níž tak zapomeňte. Můžete buď sklopit opěradlo, nebo je naklopit na záda prostřední řady. No a když je nebudete mít v plánu používat, prostě je odstraníte úplně. Pokud je ale necháte na místě, smrsknou objem zavazadlového prostoru na 209 litrů zhruba do výšky hlavových opěrek a 322 litrů po strop. A že nakládání po strop není problém, Rifter má skvělou funkci, separátně otevíratelné zadní okno. No a kdyby to všechno bylo málo, za koulí může Rifter ještě táhnout 750 kg nebrzděného, respektive 1 350 kg brzděného přívěsu.
Pohoda jazz (a nafta)
Před pár lety přišel Peugeot se zprávou, že Rifter pro soukromé zákazníky nabídne pouze elektrickou motorizaci. Podle očekávání to zvedlo vlnu šoku a paniky, ale netrvalo dlouho a nafta s benzínem jsou zpátky. Ne že by byla verze na elektřinu vyloženě špatná, což jsem mohl sám zjistit v testu, ale její využití je řekněme omezenější oproti spalovacím sourozencům. Oproti tomu verze BlueHDi 130 S&S EAT8, tedy nafta o objemu 1,5 litru, výkonu 96 kW (130 koní) a točivém momentu 300 N.m ve spojení s osmistupňovým automatem je absolutní univerzál.
Žádné prostředí mu není cizí, stejně tak ale výraznější vokální projev. Za to ale může především převodovka, která sice řadí krásně hladce, ale za žádných okolností nepustí otáčky pod hranicí dvou tisíc. To má samozřejmě pozitivní vliv na rychlost reakcí, ale zaplatíte za to výraznějším dieselovým hlukem. Mimochodem ani zvolení Eko režimu s tím nic neudělá a manuální zařazení pravým pádlem za volantem sice otáčky sníží, za chvíli se ovšem vrátí zase zpátky. Přitom patnáctistovka má sil relativně dost, i když raketa na kolech to není ani náhodou. Svědčit bude především klidnějším povahám, obzvláště když Peugeot Rifter naložíte. Čištění levého pruhu na dálnici a předjíždění v alpských průsmycích asi nebude vaše oblíbená kratochvíle, ale každodenní situace zvládá s grácií.
Co ale rozhodně oceníte, je podvozek. Ten je krásně měkoučký, což se bude zamlouvat celé posádce a ještě více bude pobízet k volnějším tempu. Ne že by svižnější přesuny Rifter nezvládal, ale náklony karoserie a především minimální boční vedení sedaček k dovádění pobízet nebudou. Vadí to? Ani v nejmenším. Naopak žehlení neustále se rozrůstajícího spektra nerovností na českých silnicích si zamilujete. Například když se s Rifterem jede po panelové dálnici, skoro jako byste si toho nevšimli. Aerodynamického hluku si ale není možné nevšimnout, velká čelní plocha se někde negativně projevit musí. Té si všimnete i při ubrání plynu, jelikož docela rychle ztrácí rychlost, což má zajisté vliv na spotřebu. Že?
Nafta ideální?
Ani Peugeot Rifter neunikl mému testu spotřeby, jak si tedy vedl? Po městě a okreskách měl spotřebu velmi hezkých 5,5 l/100 km a celkem i s dálnicí to bylo 6,2 l/100 km. Tam už se zkrátka projevila zmíněná větší čelní plocha, ale i tak to jsou skvělé výsledky. Porovnání s konkurencí to už bude těžší, neboť Rifter je tak trochu ve své kategorii. Možná jen Dacia Jogger se mu blíží, tu jsem ale na test ještě neměl. Každopádně pokud byste si chtěli udělat porovnání s jinými auty, které jsem měl na stejném okruhu spotřeby, můžete se podívat do mojí tabulky.
Spása rodin
Zdá se, že naftový Peugeot Rifter Long zvládne úplně všechno. Pojme hodně lidí nebo nákladu, naftu nesaje po hektolitrech, nabídne úžasné pohodlí a nestojí ranec, nebo ano? Chtěl jsem napsat, že se s rezervou vejde pod milion, ale při pohledu do konfigurátoru Peugeotu mě zastihla nemilá novinka. Naftová verze se opět přestala prodávat, alespoň tedy v čistě osobní verzi. Ta se opět nabízí jen s elektřinou, která startuje na 950 tisících korunách ve verzi Allure a za rovný milion za testovanou GT verzi. Krátká karoserie přijde vždy o 25 tisíc méně. Trochu směrodatný může být pohled do skladovek, které v testované variantě jsou pod 900 tisíc korun. Překvapení to je, když pomineme prodejní čísla fosilních variant, také kvůli slovům zástupců automobilky na představení nového Peugeotu 5008, ze kterého máme reportáž. Tam totiž tvrdili, že můžeme počítat s naftou v Rifteru i příští rok. No uvidíme, nechme se překvapit.
3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou
- Situace s držáky na pití
- Málo místa pro nohy v prostřední řadě
- Hlasitější projev motoru
3 věci, které mi už teď chybí
- Pohodlný podvozek
- Otevírající okno v pátých dveřích
- Kombinace solidního infotainmentu a odděleného ovládání klimatizace
